Sice to trvalo dalších 14 dní, ale je tu další zápis z mé cesty do Dánska. Bohužel zde v Odense zatím nebyl vůbec čas (škola, byrokracie, opravy kol a víkendové party dají opravdu zabrat :-) ). Tentokrát se jedná o avizovaný (a výrazně delší) příspěvek o roadtripu do Norska, který jsme s Pepou podnikli hned po příjezdu do Odense (ještě před začátkem semestru).
Josef a traktor v obchodě Moods of Norway
roadtrip v datech
kilometrů: 2563 (+ několik trajektů/přívozů)
tunelů: 100 určitě (+ 3 podmořské)
ovcí: stovky (ne-li tisíce) fotek: 1476 (+ několik desítek v telefonu)
korun českých: 14 000 Kč celkem (+ suvenýry)
zážitků: na celý život
zajímavosti
norská příroda
Kdo v Norsku nebyl, nepochopí. Rozmanitost a unikátnost norské přírody je neskutečná. Ujedete 100 kilometrů a příroda je naprosto jiná, ujedete dalších 100 a čeká vás další změna. To, co můžete vidět v Norsku na poměrně malém území je fascinující.
Hardangerfjord
počasí
Jak v Dánsku, tak v Norsku se počasí mění velice rychle. Hodně často prší, někdy však stačí počkat pár minut a déšť zase ustane. Několikrát se stalo, že jsme za hustého deště vjeli do tunelu a na druhé straně tunelu svítilo slunce. Teploty jsou samozřejmě s rostoucí severní šířkou nižší, avšak zimy nebývají tak tuhé díky Golfskému proudu. Například v Bergenu je sice průměrná červencová teplota +14,3 °C, v lednu je zde ale průměrně +1,3 °C. Pokud pojedete do Norska, určitě se vyplatí bunda a nejlépe i kalhoty s vyšší nepromokavostí.
tunely
tunely a zase tunely
Sice se říká, že Rakousko je země tunelů, ale tohle sousloví asi vymyslel někdo, kdo nebyl v Norsku. Tunelů je zde neuvěřitelné množství. Velká část z nich je zcela neosvětlená a i ty ostatní rozhodně nevypadají jako ty rakouské. Na vybetonované tubusy à la Österreich zapomeňte, většinou je to zkrátka vyrubaná skála, někdy špricnutá trochou betonu. Výjimkou nejsou ani tunely, které zatáčí o více než 360°, tedy jakási stoupající nebo klesající šroubovice. Dokonce jsme viděli i výstavbu kruhového objezdu v tunelu, mimochodem bagry v onom tunelu pracovali za plného silničního provozu.
kruhové objezdy
Jestliže Dánsko je země semaforů (o tom někdy příště), pak Norsko je země kruhových objezdů. Kromě několika semaforů ve velkých městech projíždíte neustále kruhovými objezdy. Norové na kruhových objezdech blikají doleva, doprava nebo neblikají vůbec, na kruháče se často vjíždí třemi různými pruhy a vůbec celé je to dosti komplikované. Musím přiznat, že jsem ten systém za celou dobu úplně nepochopil a hlavně z počátku jsem úspěšné projetí kruhového objezdu považoval za velký úspěch. K mému údivu nutno podotknout, že celý systém však funguje překvapivě plynule a celkově asi i rychleji než světelné křižovatky.
stavba silnic v Norsku
úzké silničky
Zejména ve středozemí v okolí vodopádů a fjordů se projíždí pro velmi úzkých a neskutečně klikatých silničkách, kde se dvě auta sotva vyhnou. Pokud se míjíte s karavanem (a že jich tam není málo - hlavně německých) nebo s kamionem, musí dotyčný většinou počkat na takovém malinkém odstavném místě, které je každých cca. 200-500 metrů. Ani se tomu nedivím, protože vybudovat širokou silnici v Norsku není nejspíš vůbec jednoduché. O klasické evropské dálniční síti nemůže být řeč. Dálnice zde sice jsou, ale není jich mnoho a max. povolená rychlost na nich je 90 km/h. Nutno však říci, že všechny silnice jsou ve skvělém stavu, pouze povrch v horách je trošku hrubší, z čehož vyplývá větší hluk a asi i spotřeba. Celkově musím říct, že řízení v Norsku je poměrně náročné na koncentraci a po celém týdnu už jsem se celkem těšil na kolo (Dánsko a cyklisti někdy příště :-) ). Navíc 2600 kilometrů + 1100 km do Odense běžně za týden nenajedu...
mýtný systém AutoPASS
norská mýtná brána
Pokud jedete do Norska jako turista, je nejlepší se zaregistrovat na stránkách www.autopass.no. Zde pouze vyplníte údaje o vás, číslo platební karty a SPZky a o nic víc se nestaráte. Na placených úsecích vás pak mýtná stanice bez zastavení automaticky vyfotí, rozpozná vaši SPZku a peníze se sami strhnou. Velice praktické. :-) Mýto však není nějak předražené a v celkovém rozpočtu cesty nehrálo tak významnou roli (jako například trajekty).
ceny
V Dánsku je velmi draho, ale v Norsku je draho myslím i pro Dány, natož pak pro Čechy. Prakticky vše stojí cca. 3x tolik než u nás - káva v obyčejném café 90 Kč, hodina parkování 70 Kč, plechovkové pivo 70 Kč, oběd v restauraci 500-1200 Kč.
itinerář cesty
sobota 20. srpna (najeto 380 km)
Z Odense jsme vyjeli cca. v 10:00. Cestou jsme se zastavili nakoupit a pak dále pokračovali až do Aalborgu, který se nachází v severní části Jutského poloostrova (DK). Tam jsme dorazili cca. ve 13:30. V Aalborgu jsme jsme si prohlédli centrum města a přístav. Chtěli jsme se najíst v místním rybím bifé, které jsme našli v průvodci, ale bylo naneštěstí zavřené. Zkusili jsme tedy místní "sendvičárnu" :-) . Protože byly všechny tabule dánsky a za mnou velká fronta lidí, vybral jsem naprosto náhodně. Od té doby vím, že kylling je dánsky kuře - nebylo to nic moc...
Lindholm Hoje Museet
Poté jsme se vydali na nedaleké vikingské pohřebiště s muzeem. Muzeum i pohřebiště bylo opravdu nádherné, ikdyž poměrně obsáhlé. Na pohřebišti jsme nafotili mimo jiné spoustu ovcí, které tak nějak provázely celý týdenní trip. V Norsku jsou totiž ovce opravdu všude.... :-)
Tornby Strand
Jelikož trajekt do Norska odjížděl až ve 20:45 (příprava na nalodění však začíná samozřejmě dřív), stihli jsme se ještě podívat na Tornby Strand - písečná pláž, kam se dá zajet autem. Jelikož přálo počasí, nafotili jsme pár pěkných fotek na pláži a u blízkého majáku.
Trajekt Hirtshals>Kristiansand
Pak jsme se již vydali na check-in trajektu do Norska (Hirtshals->Kristiansand). Využili jsme trajekt společnosti ColorLine, který je sice o hodinu pomalejší (něco přes 3 hodiny) než konkurenční společnost FjordLine, ale zase vyšel zpáteční jen na 3200 Kč, a to se vyplatí! Trajekty do/z Norska se vyznačují tím, že se na palubě Norové během cca. hodiny od otevření barů opijí do němoty tak, že někteří z nich nejsou pak schopni ani chodit. Ceny alkoholu jsou v Norsku vysoké, tak proč toho nevyužít, že.... :-). Cestovali jsme lodí SuperSpeed 1 - rok výroby 2008, max. rychlost 57 km/h (o 25 km/h méně než konkurence), výrobní cena 126 mil. € :-) Loď moc pěkná, několik restaurací, barů, obchodů, akorát ty ceny samozřejmě pekelně vysoké (bageta, co jsme měli: kus za 160 Kč). Do Kristiansandu jsme dorazili přesně o půlnoci.
neděle 21. srpna (najeto 240 km)
Kjeragbolten
Na neděli byl naplánován jediný cíl - vrchol Kjerag a Kjeragbolten. Zjednodušeně řečeno se jedná o velký kámen (norsky bolten :-) ) zaseklý mezi 2 skalami a pod ním 1000 metrů hluboká propast - fjord. Je to mimo jiné oblíbené místo pro base-jumping (pár mrtvých už má Kjerag na svědomí). Bohužel celou cestu k parkovišti u Kjeragu pršelo, takže jsme zvažovali, zda vůbec na Kjerag půjdem. Na parkovišti déšť mírně ustal, rozhodli jsme se tedy, že ano. Dle informační tabule měl výlet nahoru a zpět trvat 5 hodin. Naneštěstí cca. po 15 minutách déšť výrazně zintenzivnil a vydržel prakticky celou dobu. Do cca. poloviny cesty jsme zvažovali, že se vrátíme zpět, ale snaha pokořit vrchol nakonec zvítězila.
Cesta z Kjeragu
Počasí se celou dobu neustále měnilo (ostatně jako v celém Norsku), celou dobu však více čí méně pršelo a vítr ustal jen na několik okamžiků. Cesta na Kjerag vede dosti náročným terénem (řetízky a tak...). Cestou jsme potkali cca. 30 lidí, mimo jiné rodinu s malými dětmi, což jsem opravdu nechápal. Překvapivě Češi :-). Po více než 2 hodinách jsme se dostali na vrchol. Na kámen lze za sucha vylézt, nicméně přístupová cesta (skála) je dosti oblá a lézt tam za mokra - na to se mám moc rád. Do fjordu díky husté mlze nebylo ani příliš vidět. Nafotili jsme tedy jen pár snímků (bohužel nic moc - mokrý objektiv alespoň dokresluje atmosféru) a vydali se zpět. Déšť cestou zpět mírně ustal, takže se šlo lépe. Zpět k parkovišti jsme dorazili po cca. dalších 2 hodinách. Řekl bych, že cesta ke Kjeragboltenu určitě stojí za to, ale v lepším počasí. V našem případě to byl zřejmě nejslabší den z celého týdne, ale byli jsme alespoň rádi, že jsme to v půlce nevzdali a došli až k vrcholu.
Preikestolen
pondělí 22. srpna (najeto 280 km)
Třetí den naší cesty byl ve znamení sušení věcí ze dne předchozího a také výstupu na Preikestolen (česky někdy překládáno jako kazatelna). Jedná se o jakýsi skalní blok čnící nad fjordem Lysefjorden ve výšce cca. 600 m. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v Norsku, což jsme poznali hned na parkovišti a po pár metrech chůze na vrchol. Proudí tudy totiž opravdová dálnice lidí. Počasí nám tentokrát přálo, takže fotek jsme nafotili opravdu hodně. Jediná nevýhoda je, že na pěknou fotku (například na kraji jednoho z rohů onoho masivu) se doslova stojí fronta. A to jsme tam byli již mimo hlavní sezonu.
KMP (= Klub malých pivovarů)
Cesta na vrchol a zpět vzhledem k době focení trvala zhruba stejně jako na Kjerag, ale výrazně jednodušším terénem. Zpět k parkovišti jsme dorazili kolem 17. hodiny a vyjeli dále na sever. Večer jsme zakončili pečeným lososem a norským pivem u jednoho z vodopádů. Upřímně, norské pivo (narozdíl od lososa) nic moc.
úterý 23. srpna (najeto 420 km)
Ledovec Folgefonna
Røldal Stavkirke
Hned ráno jsme se zastavili u jednoho z mnoha dřevěných kostelů v Norsku. Konkrétně Røldal Stavkirke (z roku 1250). Otevírali až dlouho, takže jsme nečekali, jen jsme si prohlédli kostel z venku s přilehlým hřbitovem a pokračovali dále směrem k Bergenu. V ten den bylo asi nejhezčí počasí - polojasno a jen mírný opar, tedy ideální na focení. Fotky ledovce Folgefonna a Hardangerfjordu, kolem kterého jsme projížděli, se tedy opravdu povedli. Bohužel baterka mého foťáku již byla cca. na třetině své výdrže, takže jsem s focením musel trošku šetřit.
vodopád Låtefossen
Ještě před Bergenem jsme se zastavili u vodopádů Låtefossen a Steinsdalsfossen. Druhý zmiňovaný je jedním z nejnavštěvovanějších v Norsku a zajímavostí je, že lze projít pod ním po vybudované stezce.
rybí trh v Bergenu
vodopád Steinsdalsfossen
V cca. 15:30 jsme dorazili do Bergenu, druhého největšího města Norska. Tam jsme se podívali na známý bergenský rybí trh, prošli si přístav s typickými norskými domky (z roku 1901) a blízkou pevnost. Po cca. 2 hodinách jsme vyrazili dále na sever směrem k největšímu norskému fjordu Sognefjord(en).
středa 24. srpna (najeto 385 km)
Sognefjorden
Při posledním úseku cesty k Sognefjordu jsme na trase o délce cca. 20 km nejdříve vystoupali o téměř 800 m až do výšky 1000 m. n. m. Tam jsme se již dostali do míst, kde i v srpnu na některých místech kousek od silnice stále leží sníh a teploty zde klesají k bodu mrazu. Na dalších cca. 20 km se poté opět sjede až téměř k 0 m. n. m. k zmiňovanému Sognefjordu, nejsevernějšímu cíli naší cesty. Fjord je dlouhý celých 205 kilometrů a jeho hloubka dosahuje až 1308 metrů pod hladinu moře.
Jostedalsbreen
Pohoří na severní straně fjordu je pokryto ledovcem Jostedalsbreen, který je největším pevninským ledovcem Evropy a je na něj vidět i z jižní strany fjordu, kudy jsme projížděli. Podél fjordu jsme dojeli po úzké silničce až do obce Fresvik. Pak už nás čekal návrat zpět na jih. Ještě u Sognefjordu jsme za cenu cca. 700 Kč (2 koláče+2 espressa) nabili v jedné kavárně foťák. Zastavili jsme se ještě u dvou kostelů: dřevěného Hopperstad Stavkirke a kamenného Hove Steinkirke.
sněhulák u jezera Skjelingavatnet
U jezera Skjelingavatnet jsme si postavili a nafotili se u sněhuláka - můj první srpnový sněhulák :-) Cca. 200 následujících kilometrů jsme se vraceli po stejné trase až k Bergenu, kde jsme se odbočili na silnici E39, které vede při pobřeží. Navečer jsme se pak zastavili u národního památníku Haraldshaugen (který jsme vlastně našli úplnou náhodou) a vAvaldsnes na ostrově Karmøy, významném místě norské historie.
čtvrtek 25. srpna (najeto 303 km)
Hlavním cílem čtvrteční cesty byl Stavanger, čtvrté největší norské město, průmyslově významné pro těžbu ropy a rybolov. Podívali jsme se zde do muzea sardinek, které se nachází v jejich bývalé výrobně. Expozice byla zajímavá, zejména pak galerie všemožných sardinkových etiket :-) .
Stavanger - muzeum sardinek
Po prohlídce přístavu a centra města jsme se vydali dále směrem na jih. Podívali jsme se k majáku u obce Eigersund, kde jsme zastihli loď, kterou jsme o 4 hodiny dříve viděli vyplouvat ze stavangerského přístavu. Poslední čtvrteční zastávkou pak byl Jøssingfjord, další historicky významné místo v historii Norska - napadení německého tankeru britským torpédoborcem v průběhu 2. světové války (altmarský incident).
pátek 26. srpna (najeto 131 km)
Kristiansand
Dopoledne posledního dne na území Norska jsme strávili návštěvou Mandalu, kde jsme byli zastavení hlídkou norské dopravní policie. Vše ale proběhlo bez komplikací, policista byl evidentně zmatený z českých dokladů, takže se mě spíš on ptal, co mu dávám za doklady a k čemu co slouží :-) (ani techničák nepoznal).
V Mandalu jsme návštívili místní pláž a věřte tomu nebo ne, mají tam téměř sladkou vodu. Sůl v ní opravdu není téměř cítit. V porovnání se Středozemním mořem je to obrovský rozdíl.
Náš trajekt zpět do Dánska toho dne odjížděl v 15:45, zbývající dobu do odjezdu jsme strávili návštěvou Kristiansandu, hlavnímu přístavu pro spojení jižního okraje Norska s Dánskem.
sobota 27. srpna (najeto 425 km)
Tilsandede Kirke
Jediným cílem posledního dne byl Skagen. Zastavili jsme se u Tilsandede Kirke, tedy kostela částečně zasypaného písečnými dunami.
Grenen (nejsevernější bod DK)
Poté jsme navštívili Grenen (nejsevernější dánský bod), kde jsme pěšky po pláži došli až k rozhraní dvou průlivů - Skagerrak a Kattegat. Naší úplně poslední zastávkou byl festival místních produktů ve Skagenu, kde jsme za cenu 30 NOKů ochutnali spoustu místních specialit. Poté jsme již pokračovali po dálnici zpět až do našeho ubytování v Odense.
děkuju moc za informace :)..v létě se do Norska chystám, bude to moje první cesta takhle na sever. Fascinují mě tamější příroda, tak jen se svou zrcadlovkou vyrazíme :)
Z Odense jsme vyjeli cca. v 10:00. Cestou jsme se zastavili nakoupit a pak dále pokračovali až do Aalborgu, který se nachází v severní části Jutského poloostrova (DK). Tam jsme dorazili cca. ve 13:30. V Aalborgu jsme jsme si prohlédli centrum města a přístav. Chtěli jsme se najíst v místním rybím bifé, které jsme našli v průvodci, ale bylo naneštěstí zavřené. Zkusili jsme tedy místní "sendvičárnu" :-) . Protože byly všechny tabule dánsky a za mnou velká fronta lidí, vybral jsem naprosto náhodně. Od té doby vím, že kylling je dánsky kuře - nebylo to nic moc...
Kluci moc pěkný! Hned sem dostal chuť vydat se příští rok do Norska;). HonzaS
OdpovědětVymazatděkuju moc za informace :)..v létě se do Norska chystám, bude to moje první cesta takhle na sever. Fascinují mě tamější příroda, tak jen se svou zrcadlovkou vyrazíme :)
OdpovědětVymazatA't se vám dál daří :) Jana :)