Do Odense jsme přijeli poprvé 19. srpna. Shodou okolností se ráno, přesně po 4 měsících, tedy 19. prosince vracíme zpět do Čech na Vánoce...
Projekty jsou prakticky dokončeny, zbývají jen 2 zkoušky v lednu. Nejtěžší projekt jsme dokončili teprve včera (ovládání dvou Lego motorů pomocí obyčejného TV dálkového ovladače přes tzv. FPGA). Za posledních 5 dní jsme kvůli tomu strávili v laborce více než 60 hodin. Video a foto z labu: :-)
Další projekt na velmi stupidní předmět Scientific Method spočíval ve střílení vodních raket vyrobených z PET lahví. Uznávám, z počátku to byla i celkem zábava, ale po 2 dnech střílení rakety vás to opravdu omrzí. Video zde:
Na závěr ještě video ze zábavního parku Tivoli v Kodani, kde jsme byli 2. prosince:
Na jih... a na sever... A nebo také do východního a do západního... Jestliže minulý příspěvek byl o cestě na sever, tentokrát jsme se vydali s ESN (Erasmus Student Network) směrem na jih - do téměř 600 km vzdáleného Berlína.
Vyjíždělo se v pátek 25.11. brzy ráno (ještě za tmy). První zastávkou (krátce po poledni) byl koncentrační tábor Sachsenhausen. Atmosféru těžko vyprávět, je třeba navštívit osobně. Po prohlídce s průvodcem jsme pokračovali dále autobusem směrem do Berlína.
Hlavní město Německa nás přivítalo pěknou dopravní zácpou, naštěstí jsme však jeli s řidičem, který si nelámal hlavu vůbec s ničím. Jízda pruhem pro MHD nebo otáčení a couvání v křižovatce mu nedělalo nejmenší problém. K večeru jsme dorazili do našeho ubytování - kousek od stanice S-Bahnu a U-Bahnu - Zoologischer Garten. Po vybalení následovala společná večeře v jedné australské restauraci vzdálené několik stanic metrem. Jídlo bohužel žádná sláva, navíc poměrně drahé. Zachránil to pouze skvělý Franziskaner Weissbier v 1,5 litrovém džbánu :-)
Na druhý den (v sobotu) po snídani následovala prohlídka města s průvodcem. Začátek prohlídky byl na novém hlavním Berlínském nádraží.Jedná se o architektonicky unikátní celoskleněnou budovu, která byla otevřena v roce 2006. Vlaky sem přijíždí ve 2 patrech nad sebou - horní podlaží je určeno pro dálkové vlaky, spodní pak pro městskou a regionální dopravu. Prohlídka dále pokračovala k vládním budovám. Nejvíce mě zarazila bezpečnostní opatření kolembudovy Reichstagu (říského sněmu), který byl celý obehnán zátarasy s několika policejními hlídkami. Na prohlídku je navíc nutné se objednat několik týdnů dopředu a projít bezpečnostní kontrolou. Vůbec policejní manévry v Berlíně mě šokovali - auta a houkající kolony policejních aut byly přítomné na každém rohu.
Dále jsme pokračovali k Branderburger Tor (Braniborské bráně) - známé například ze zadní strany německých euromincí ažidovský památník dostavěný roku 2005. Samotnou stavbu památníku provázelo mnoho sporů, stavba byla také na 2 měsíce úplně zastavena, když se zjistilo, že prostředek pro antigraffiti úpravu se vyrábí ve společnosti, jejíž sesterská společnost vyráběla za druhé světové války Cyklon B. Poslední zastávkou při prohlídce bylo náměstí Potsdamer Platz - celé nově vybudované v posledních 15 letech.
Již bez průvodce jsme se pak na tomto náměstí v Kollhoff-Tower svezli nejrychlejším výtahem v Evropě s maximální rychlost 8,6 m/s. Běžné výtahy mají 0,6 nebo 1,0 m/s :-), takže 24 pater zdolá opravdu během okamžiku - viz. video pod tímto odstavcem. Na vrcholu mrakodrapu je jedna z nejlepších vyhlídek na celý Berlín.
Těsně před soumrakem jsme se pak již sami zašli podívat na Checkpoint Charlie (bývalý hraniční sektor mezi americkým a sovětským sektorem) a vánoční trh u Berliner Fernsehturm (televizní věž). Nutno podotknout, že se na českých vánočních trzích mají hodně co učit... Sobotní večer jsme zakončili v Sony Center u Postdamer Platz, konkrétně v místním minipivovaru, a to Weissbierem a já s Pepou navíc Eisbeinem (vepřové vařené koleno s hořčicí a hráškovou kaší) :-)
V neděli ráno nás pak čekala ještě krátká okružní jízda autobusem a návrat zpět do Odense, kam jsme dorazili ve večerních hodinách.
Je tomu 2 týdny, co jsme podnikli s lidmi z našeho domu (Carlos, Vitor, Roman, Pepa a já) druhý roadtrip po Skandinávii. Tentokrát byla trasa vyloženě městská: Stockholm - Uppsala - Oslo. Odjezd jsme naplánovali na půlnoc z pátka na sobotu s cílem dorazit do hlavního města Švédska v sobotu dopoledne.
Stockholm
Úžasné město s obrovským množstvím historických budov. Naleznete zde největší sférickou budovu na světě - Ericsson Globe Arena, udílí se zde Nobelovy ceny a celé město se rozkládá na čtrnácti ostrovech propojených mnoha mosty. Právem se Stockholmu říká hlavní město Skandinávie. Rozhodně doporučují podívat se do nejnavštěvovanějšího skandinávského muzea - Vasamuseet, kde najdete plně dochovanou válečnou loď ze 17. století, která se potopila při své první plavbě a byla následně v roce 1961 vyzvednuta z mořského dna. Stockholm jsme opustili v sobotu odpoledne, další zastávkou byla 70 kilometrů vzdálená Uppsala.
Uppsala
Při plánování výletu nám nějak nedošlo, že jedeme přeci výrazněji na sever, kde se začíná stmívat již kolem půl třetí odpoledne. Do Uppsaly jsme tak bohužel dorazili už za tmy. Uppsala je 4. největší švédské město a sídlí zde nejstarší skandinávská univerzita. Mezi nejzajímavější atrakce patří bezesporu katedrála, botanická zahrada a Hrad Uppsala. Ve městě jsme pobyli asi 2 hodiny a vydali se dále na západ do norské metropole.
Oslo
V Norsku jsem byl za poslední 3 měsíce podruhé. Je velice znát , že je Norsko velmi bohatá země. Všude se staví, opravuje, rekonstruuje. Ne náhodou je Oslo nejrychleji rostoucí evropské velkoměsto. Narozdíl od Stockholmu nalezneme v centru Osla mnoho moderních budov, jedna z nejkrásnějších je určitě Oslo Opera House - na snímku vpravo. Jednou z architektonicky nejzajímavějších budov je také bezesporu radnice v Oslu, kde je udělována Nobelova cena míru. Za návštěvu rovněž stojí velmi zajímavý a rozlehlý Vigelandův park s 214 sochami od jednoho autora.
Naší poslední zastávkou byl skokanský můstek Holmenkollen, který byl kompletně zrekonstruován roku 2010. Po zaplacení vstupu do muzea lyžování, kde jsou mimo jiné vystaveny lyže známých lyžařů mnoha disciplín, je možné se nechat vyvést výtahem až na samý vrchol skokanského můstku.
Pak už nás čekal jen návrat trajektem na Jutský poloostrov - stejná loď jako minule, kapacita 1900 pasažérů a 760 aut ale tentokrát nebyla naplněna ani z pětiny. Po zakotvení v dánském přístavu Hirtshals jsme pokračovali autem zpět na jih a na ostrov Fyn, kam jsme dorazili po půlnoci z úterý na středu.
po dlooouhééé pauze tu máme další příspěvek (fakt nemam čas)... Tenhle týden by mělo být volněji, tak snad ještě aspoň jeden článek napíšu...
Jule frokost, aneb Dánové si důvod pro večírek vždycky najdou
smørrebrød se sledi
V Dánsku začali Vánoce. Tak jako každý rok - první listopadový pátek, letos tedy 4. listopadu. Dánové tento den nazývají "J-dag". Tradici zavedl před dvaceti lety pivovar Tuborg a v tento den se vždy začíná prodávat jeho vánoční speciál Tuborg Julebryg. Tímto začíná také období takzvaných "Jule frokost" (doslova přeloženo vánoční oběd), což je dánský důvod proč se sejít s přáteli, kolegy s práce či rodinou... Na jedné takové Jule frokost jsme byli včera v Lærdansk (dánské jazykovce, kam chodím).
Prvním chodem správném Jule-frokost je "snaps", kořeněná pálenka, v našem případě velmi podobná české kmínce. Co se týče jídla, jednalo se o švédský :-) stůl s výhradně typickými dánskými specialitami:
smørrebrød na několik způsobů - dánská klasika - tmavý celozrný chléb (opravdu tmavý a opravdu hodně celozrný) na který si nandáte jednu z několika typických kombinací - např. nakládaný sleď-cibule-kapary nebo krevety-vejce-citron. Samozřejmě nesmí chybět remoulade, kterou dánové dávají opravdu do všeho - hamburgery a tak.. :-)
smažená ryba (těžko říct jaká)
pečené vepřové maso
játrovo-škvarková paštika (opravdu skvělá)
frikadeller - takové smažené masové knedlíky
červené zelí - podobné moravskému dušenému zelí, akorát slazené medem
jako dezert mléčná rýže s višňovou omáčkou - kam se hrabe německý Müller :-)
vše se samozřejmě zapíjí vánočním pivem :-)
Když už jsme u dánského jídla, je třeba zmínit, že gastronomie je zde všeobecně na vysoké úrovni. Asi ne náhodou je kodaňská restaurace Noma již několik let hodnocena jako nejlepší restaurant na světě. Na rezervace se zde čeká více jak 3 měsíce, řekl bych však, že ceny nejsou na Dánsko nijak přemrštěné (sedmichodové menu stojí necelé 4000 Kč). Další zvláštností dánského stravování je, že se prakticky nejí rukama, pouze příborem a to i hamburgery nebo zmiňované obložené smørrebrød. Velké procento Dánů pak jako nápoj k obědu volí normální nebo čokoládové mléko.
taková dánská Big Bang Theory
Co se týče mých studií tady v Dánsku, máme za sebou úspěšně splněné 2 předměty. Oba byli zakončeny projektem a zkouškou. Z předmětu Introduction to Robotics se jednalo o různé výpočty trajektorie kloubů robota. Z Artiffical Intelligence šlo pak o naprogramování již zmiňovaného robota z Lega Mindstorms a také programu na řešení bludiště Sokoban. Obzvláště druhý projekt zabral spoustu času. Poprvé jsem byl ve škole v neděli a to rovnou od 10 od rána do půl třetí do rána dalšího dne. Hned v pondělí 24. října pak proběhla soutěž robotů. Našemu trojčlennému česko-dánskému týmu podařilo vyhrát 2 ze 3 kategorií - nejrychlejší a nejstylovější robot (zvukový doprovod při řešení bludiště :-)). Video z competition naleznete pod tímto odstavcem, pár fotek na Picase.
čtvrtletní zkouškové
Dánské známkování je sedmistupňové a trošku zmatené:-) :
12 - student věděl všechno bez chyb
10 - student toho věděl hodně s mírnými nedostatky
7 - student ví, ale byli tam trochu větší nedostatky
4 - student něco ví, ale s většími nedostatky
02 - student splnil minimální požadavky, ale je to slabota
00 - student nesplnil minimální požadavky, ale aspoň občas něco věděl
-3 - student nevěděl vůbec nic
Zkoušky (koncem října a začátkem listopadu) byly narozdíl od projektů na české poměry velmi jednoduché, přestože třeba Dánové považovali zkoušku z Introduction to Robotics za dosti náročnou. Na tento předmět jsem se učil ani ne 1 den s výsledkem 12. Na druhý předmět jsem s učením začal v 1 v noci před zkoušku s výsledkem 10. Když to porovnám s některými českými zkouškami... :-)
To je pro dnešek vše, do konce týdne se snad ještě zmíním o druhém roadtripu po Skandinávii - tentokrát Stockholm-Uppsala-Oslo.
Týdenní prázdniny v Dánsku skončili, ikdyž vlastně žádné ani nebyly... Alespoň 2 dny z nich jsem však strávil jinak než programováním.
brick it!
V pondělí minulý týden jsme se podívali do Legolandu. Jednalo se opět o zájezd organizovaný ESN (Erasmus Student Network). Dánský Legoland se nachází ve 100 km vzdáleném městě Billund, které má sice jen 6000 obyvatel, ale zato je zde například druhé nejrušnější letiště v Dánsku - překvapivě vybudované firmou Lego, která má v Billundu sídlo. Počasí už sice bylo hodně podzimní, to nám ale nezabránilo si Legoland užít. Sice je to park zejména pro děti, ale i parta vysokoškoláků se tam poměrně dobře vyřádí. Jen škoda, že byl výlet o prázdninách, kdy je park plný dětí. Ve všední dny je návštěva určitě lepší, nemusíte čekat fronty na atrakce. Fotky najdete na Picase, sestříhané video pak pod tímto odstavcem.
to be or not to be!
"Být či nebýt, toť otázka" pronesl Hamlet na hradě Kronborg, na který jsme se jeli v sobotu podívat autem s několika lidmi od nás z domu. Hrad se nachází na ostrově Sjæland, tedy na stejném ostrově jako Kodaň. To v sobě skýtá nevýhodu, že je třeba platit za most, zpáteční cesta vychází na 350 DKK (=1100 CZK). Jízda po mostě je však celkem zajímavá.Tento most spojující ostrovy Fyn a Sjæland totiž měří celkem 18 kilometrů. Zhruba do poloviny trasy mostu vede vedle silnice i železnice, která se pak zanořuje do podmořského tunelu a pokračuje pod mořem až na ostrov Sjæland.
Samotný hrad se nachází na severozápadní straně ostrova, z hradu je vidět do Švédska, které od něj dělí jen cca. 5 km moře. Prohlídka na hradě (bez průvodce) má několik částí, my jsme si zakoupili kompletní včetně muzea námořnictví. Po Kronborgu jsme se ještě zajeli podívat cca. 30 km západně na hrad Frederiksborg, kde bylo sice nižší vstupné, ale o to lepší prohlídka interiérů :-) Fotky zde.
"All day, all night..." jsou slova písničky "Loca People" od "Sak Noel", kterou jsem za pobyt v Dánsku slyšel asi milionkrát. (Dnes nad ránem hrál mimochodem Sak Noel v clubu Retro, který je 3 minuty od našeho domu.)
Tato slova také dobře vystihují studijní atmosféru těchto dní. Programovací dýchánky ve škole s naším CZ-DK-DK týmem pokračovali i celý víkend. I vlastní kávovar jsme si museli přinést!
"Jejich revírem je Niels Bohrs Allé, jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou interfacy, prohledávací stromy a Kasper Støy. Muži z učebny D211 pracují ve dne v noci, jejich úkolem je splnit deadline z Artifficial Intelligence..."
Jak jsem se minule zmínil, 2 předměty končí již v polovině semestru. Tento okamžik se nezadržitelně blíží, takže sotva najdu čas na praní a žehlení, natož pak na psaní blogu. Více jak 14 dní jsem nic nenapsal, dnes tedy alespoň krátký příspěvek.
škola a zase škola
Z obou zmiňovaných předmětů je třeba dokončit projekty. První měl deadline včera (pátek) v 8 hodin ráno. Odevzdali jsme doufám úspěšně, ikdyž čtvrtek jsme strávili programováním v Matlabu v kuse od 10 od rána do 5 do rána dalšího dne. Ale nebyli jsme nejhorší, při ranní návštěvě WC v 8 ráno jsem zahlédl v protějším bloku našeho domu, že Portugalci Carlos s Vítorem se teprve chystají spát :-). Druhý projekt (robot z Lega a řešitel bludiště Sokoban) má deadline v polovině příštího týdne. Zítra sice v Dánsku začínají týdenní Potato Holidays ("Bramborové prázdniny"), ale zdá se, že je celé včetně víkendu strávíme ve škole v laborce. Zkrátka není Erasmus, jako Erasmus.... V týdnu po prázdninách se bude konat soutěž robotů z Lega a také jedna ze zkoušek, druhá zkouška pak v týdnu následujícím.
Kodaň vol. 1 (1. října)
Při příležitosti první návštěvy z Čech jsem se podívali do Kodaně (asi ne naposled). Využili jsme prohlídky města zdarma, která je nabízena v mnoha evropských městech (včetně Prahy). Poté jsme se ještě zajeli podívat do Christianie, bývalé vojenské základny, která je již 40 let squattem, který dánská vláda víceméně toleruje. V Dánsku je Christianie velké téma, pro podrobnosti vás odkážu na tento článek. Fotky mám pouze zvenku, uvnitř se fotit nesmí, takže jsem to radši nezkoušel. Určitě nejsilnější zážitek z návštěvy Kodaně... Fotky z Kodaně opět na Picase.
årsfest (7. října)
Před týdnem v pátek se na chodbách hlavního campusu konala oslava výročí univerzity. Nejdříve večeře pro několik tisíc lidí (tam jsme nebyli, lístky byli vcelku drahé) a poté hudební produkce s tancem na několika scénách. Těžko odhadnout kolik tisíc lidí fest navštívilo, ale přišla i dánská královna, což je myslím v Dánsku známka dobré akce :-)
wasabi (8.října)
Následující den jsme v našem apartmánu zorganizovali sushi party, přišli zejména lidé z našeho domu. Sushi jsem dělal i jedl poprvé a určitě ne naposled. Akorát wasabi příště trochu méně :-) Fotky opět na Picase.
No, nakonec to zas tak krátký příspěvek není :-) příště: V pondělí se chystáme s ESN (Erasmus Student Network) do Legolandu, další víkend pak možná na Castle trip (pokud nebude zrušen), takže příští příspěvek se bude nejspíše týkat těchto 2 výletů. Také ještě dodám fotky z Fynske Landsby - skanzenu, kde jsme byli 30. září.
Z fotek to možná vypadá, že je to tu jen samá party a výlety, ale opak je pravdou. Podíváme se tedy dnes trochu také na dění okolo univerzity, na které studuji. Celá univerzita má několik campusů a budov v celkem 6 dánských městech. V Odense jde o hlavní campus a dále samostatnou budovu Faculty of Engineering, kde se koná většina naší výuky. Budova hlavního campusu (přestože není nijak nová) mě zaujala zejména nádhernou funkcionalistickou architekturou a interiéry.
systém výuky
Výuka je rozdělena na 2 sloty, dopolední 8:15-11:45 a odpolední 12:15-15:45. Nejsou zde klasické přednášky a cvičení, ale probíhá to zde jakousi kombinovanou formou.
Mærsk Mc-Kinney Møller Inst.
předmět Introduction to Robotics
Vyučující často v průběhu zadávají krátké úkoly, na něž je nějaký čas, a poté se pokračuje ve výkladu. Až na výjimky tak člověk vcelku udrží pozornost celou dobu - narozdíl od Čech, kde přednášející mluví 3 hodiny, dokud všechny neunudí k smrti.
Ve třídě je většinou více než 50% zahraničních studentů (full-degree nebo jen výměnné pobyty) a i Dánové mají výuku v angličtině. Naneštěstí jsme ve škole každý den. Kromě středy, kdy máme jen dopoledne jsem většinou ve škole každý den od 8:15 do 15:45 plus cca. 1-3 hodiny práce večer doma... Když k tomu přidám čtvrteční lekce dánštiny od 17 do 20 hodin, je toho celkem dost.
předměty v mém studijním plánu
Pro tento semestr mám zapsáno 6 předmětů (prakticky nebyla možnost volby) za celkem 30 ECTS kreditů. Měl jsem mít ještě angličtinu, která však pro náš obor bohužel koliduje (nechápu proč nám ji tedy nabízí).
Artifficial Intelligence
LEGOLab
Na umělou inteligenci, rozhodně nejzábavnější předmět, který končí již v polovině semestru, jsme rozděleni do týmů po třech (já jsem s dvěma Dány) a úkolem je sestavit a naprogramovat robota z Lega Mindstorms tak, aby uměl hrát variaci na hru Sokoban (včetně napsání programu, který umí najít řešení této hry pro zadané bludiště). Na konci října pak proběhne soutěž o ceny. Na podlaze v budově Mærsk Mc-Kinney Møller Institutu (garantuje náš obor) bude nalepena čtvercová síť z černé elektrikářské pásky představující bludiště Sokobanu. Pro představu - vlevo hra Sokoban, vpravo jeho adaptace pro náš úkol:
Robot smí jezdit pouze po černé pásce a posouvat diamanty (plechovky rajčatového protlaku) před sebou. Cílem je přesunout plechovky ze zadaných počátečních do cílových pozic. Robot může posunovat vždy pouze jednu plechovku, nesmí se dostat do pasti, a tak... Při programování, rozebírání a úpravách robota jsme sice strávili už hodně hodin v laborce, nicméně už poměrně dobře sleduje čáru a je schopen se otáčet na křižovatkách. Sledování čáry funguje na principu měření světla odraženého od podlahy (na čáře je menší odraz než mimo ni). Na následujícím videu můžete vidět ukázku sledování čáry - natočeno na chodbě před mým pokojem :-) :
Další zajímavostí tohoto předmětu jsou přednášky, které jsou živě přenášeny do campusu v Sønderborgu. Učebny v obou městech jsou vybaveny systémem s několika projektory, kamerami a mikrofony rozmístěnými po místnosti (Crestron), takže se obě třídy navzájem slyší a vidí a mohou ovládat pohyb kamer, atp... Navíc je možné se na přednášku připojit z domova přes počítač. Ve světě běžné, ale vidět to poprvé v reálu je velmi působivé. Obecně moderní technologie se tu velmi hojně využívají a ne, že se o nich jen mluví jako u nás (například interaktivní tabule na lekcích dánštiny).
přednášky s přenosem do Sønderborgu
na projektoru třída v Sønderborgu
Introduction to Robotics
software RobWorks
Tento předmět má přednášky 2x týdně - půl dne v úterý a ve čtvrtek a končí rovněž v polovině semestru. Náplní tohoto kurzu jsou hlavně matematické rotace a translace objektů v 3D prostoru, konkrétně kloubů a souřadných systémů zejména průmyslových robotů - kinematika, trajektorie, atp... Téměř každou hodinu je zadáno programovací cvičení, které se konzultuje vždy na začátku a na konci přednášky a velkou část je ho třeba zpracovat doma.
Robotronic - Hardware/Software Interface Methods for Robotroni
Jde o výrazně elektrotechnicky zaměřený a pro nás zřejmě nejobtížnější předmět. V laboratoři to zde probíhá tak, že vyberete součástky ve skladu ve vedlejší budově a sestavujete obvody víceméně dle vlastního návrhu, které následně měříte a dokumentujete. Například oscilátory, logické obvody, atp...
Scientific Method
Předmět celkem o ničem. Jak hledat v databázích vědecké články, atp.
Introduction to Software Engineering
Asi největší nuda. Zabývá se objektovým návrhem softwaru, UML, atp. Ale neuvěřitelně nudným způsobem. Vyučující je sice sympatický dědula, ale vyložený úspávač hadů. Navíc je tento předmět zařazen v pátek odpoledne... Semestrální práce spočívá v napsání hry Monopoly při dodržení objektového návrhu...
Colorful Cottage Trip (17. - 18. září)
Před týdnem o víkendu se konal výlet organizovaný ESN (Erasmus Student Network). V cca. 11 hodin se na parkovišti u nádraží sešlo cca. 90 lidí. Následovala asi hodinová cesta autobusem na cottage, což ve skutečnosti nebyla v překladu chata, ale místní (zřejmě) základka.
Společné foto z Cottage Tripu
Po příjezdu následoval oběd a poté jsme byli náhodně rozděleni do týmů po 6 lidech, ve kterých probíhal celý odpolední a večerní program. Já byl v týmu se Španělem, Španělkou, Němkou, Francouzkou a Lotyškou. V budově a kolem ní pak bylo asi 12 stanovišť, na kterých se plnili různé úkoly. Zpočátku to vypadalo trošku nudně, ale nakonec to byla vcelku zábava. Jako správný plzeňááák jsem samozřejmě nejvíce vynikl v soutěži Beer Run. Na cca. 20 metrů vzdálené lavičce se nacházelo 5 plechovek piva. Člen týmu vždy přiběhl k plechovce, otevřel, vypil najednou bez přestávky co nejvíce, poté položil plechovku na zem a držíce ji v ruce u země ji 10x oběhl. Pokud byla prázdná, odhodil ji, jinak vrátil zpět na stůl. Návrat zpět od lavičky byl samozřejmě nejvtipnější, protože se člověk sotva udržel na nohou, jak se mu točila hlava. Takto se vystřídali všichni členové týmu. Já zpracoval celkem 2 plechovky (běžel jsem jako první a poslední), ostatních 5 členů týmu zbylé 3 plechovky (každý běžel 1x). Nutno podotknout, že vypít na ex pivo z plechovky není vůbec jednoduché...
Po odpoledních soutěžích a večeři (lasagne) následovala představení v podobě komediální nebo hororové adaptace známých Andersenových pohádek, náš tým dostal téma horor - Princezna na hrášku. Poté pokračovala klasická party s hudbou s několika zábavnými intermezzy. Například Limbo Dance, kdy musíte podtancovat tyč, kterou drží 2 lidé, přičemž její výška jde samozřejmě postupně dolů. Přestože jsem to nikdy dřív nezkoušel, překvapivě se mi podařilo zvítězit :-), odměnou bylo několik poukázek na drinky zdarma do 2 klubů v Odense. Party se táhla až do ranních hodin, někteří vydrželi tuším až do půl osmé. Druhý den pak po snídani následoval úklid a odjezd zpět do Odense. Fotky naleznete opět na Picase, avšak o první polovinu fotek jsem přišel kvůli paměťové kartě, která záhadně přestala fungovat.
pláž v Kerteminde
Kerteminde (25. září)
V minulém příspěvku jsem mírně podcenil dánské počasí. Tuto neděli bylo (na Dánsko) opravdu nádherně, rozhodli jsme se tedy vyrazit na pláž do 20 kilometrů vzdáleného města Kerteminde. Jedná se o přímořské město na západě našeho ostrova Fyn. Jelo nás vcelku hodně, celkem 3 auta plus pár cyklistů. Na pláži u kertemindského přístavu, která je poseta velkým množstvím mušlí (nikde jsem jich ještě tolik neviděl), jsme pak strávili velkou část nedělního odpoledne. Zkusili jsme i vodu - samozřejmě pekelně studená. Fotky na Picase.
Danish movie night (27. září)
De grønne slagtere (The Green Butchers)
Včera se na univerzitě konala filmová noc s dánskými filmy. Promítali se 2 černé komedie shodou okolností od stejného režiséra (předcházelo hlasování na internetu): Blinkende Lygter (česky Blikající světla) a ještě černější De grønne slagtere (česky Řezníci). Oba filmy se mi velmi líbili, druhý o něco více, ale uznávám, že ne každý filmy tohoto typu zkousne :-). Promítání probíhalo v jedné posluchárně, vstup cca. 80 Kč včetně pití a pizzy o přestávce.
Uteklo to neuvěřitelně rychle, už jsem v Odense 3 týdny, mimo Čechy pak něco málo přes měsíc. Abych se s blogem konečně dostal do aktuálního času, bude tento článek zestručněn do nejzajímavějších postřehů z počátku pobytu, časem se snad k něčemu vrátím.
Odense
Naše ubytování se nachází úplně v centru toho 170ti tisícového města, pár minut pěšky od radnice a historického centra. Bydlí zde cca. 20 mezinárodních studentů z různých zemí - Portugalsko, Polsko, Řecko, Francie, Finsko, Nizozemí... Náš apartmán je v pravém bloku v podkroví - 3 pokoje + kuchyň s jídelnou - bydlíme tu 2 Češi a 1 Slovák. Do školy to máme cca. 20 minut na kole nebo autem (většinou to vychází zhruba na stejno).
bicycle, bicycle, bicycle !
To, že je Dánsko země cyklistů jsem věděl, ale i tak zde nevycházím z úžasu. Dánsko a Odense je opravdu plné kol. Všude ve městě jsou na silnicích pruhy pro cyklisty, semafory pro cyklisty, kompresory na dofouknutí na každém rohu, stejně tak jako počítadla projetých kol za den. Dánové jezdí na kole za každého počasí, předpokládám, že i v zimě.
Kola v centru města
Já jsem kolo koupil od Marty z Polska, která bydlí v našem domě. Je zde už druhým rokem a koupila kola od studentů, kteří zde byli před létem. Má sice své mouchy - jako třeba ne úplně funkční přehazovačku (kterou ale v Dánsku opravdu nepotřebujete - kopce tu nemají), ale stálo jen 400 DKK (cca. 1200 Kč). Také kryt řetězu bohužel nemá, ale zastrčená nohavice do ponožky je vcelku oblíbený dánský design, takže jsem se přizpůsobil (další možností jsou dánské stylové gumovky). Ve špičce je zde kolo rychlejší než auto. Bydlíme v centru, takže prakticky kamkoliv se dá dostat do 20ti minut. Naopak jízda autem je zde opravdu vyčerpávající. Zejména kvůli množství cyklistů, protože neustále musíte dávat pozor, abyste je nesrazili. Například při odbočování vpravo musíte dát přednost cyklistům, kteří jedou ještě v úzkém pruhu vedle vás. Ale dá se na to zvyknout.
chčije a chčije
V Dánsku prší pořád. Několikrát denně. Třeba i 10krát za den po 5ti minutách. Klima je tu zkrátka dosti rozdílné oproti ČR. Zatímco v Čechách přijde fronta a zase odejde, tady si počasí dělá co chce. A samozřejmě fouká vítr. Ale už jsem si celkem zvyknul...
Introduction Days: "Denmark is monochronic!"
Škola tu začíná už 1. září a Introduction Days ještě o 3 dny dříve. Celé 3 dny do nás hustili takové obecné informace ohledně byrokracie, info o univerzitě, ESN (studentská Erasmus organizace), atp. Asi 10x jsme obdrželi informaci: "It is very important to be on time!" Jedna paní, co vyprávěla o kurzech angličtiny dokonce použila prapodivnou větu "Denmark is monochronic!" (angličtinu jsme si mimochodem museli škrtnout, protože to koliduje s jiným předmětem).
Jeden den také byly jakési teambuilding activity. Rozdělili nás do týmů a museli jsme se například seřadit beze slov podle abecedy dle křestního jména. Jedním z úkolů také bylo postavit co nejvěrnější kopii malé sochy z Lega, která byla na druhé straně posluchárny, za co nejmenší počet přeběhnutí místnosti tam a zpět. Největší výhodou Introduction Days pak byly obědy zdarma, stejně tak jako recepce pro mezinárodní studenty pod záštitou dánské princezny.
Lærdansk
Na Introduction days nám byly také nabídnuty lekce dánštiny zdarma, rozhodl jsem se tedy jich využít - vzdát to můžu vždycky.
Já mám výuku každý čtvrtek 17:00-20:15 h. Kurz je velmi intenzivní, takže to bude jízda. :-) Ale je to zatím celkem sranda - dánština má například 15 !! samohlásek. Dánové pak velmi často (například místo d ve slově Odense) používají také "blátivé" L - stejně jako Dadové (zasvěcení vědí :-)). Do Vánoc bysme měli projít celou učebnici a přečíst 3 dětské knížky, na závěr nás pak čeká ústní zkouška.
Automat na lahvové pivo ve škole
piješ jako Dán
Dánové pijí opravdu jako Dánové. Je to země piva, nejčastěji jsou k viděni značky Carlsberg a Tuborg a také několik druhů piva z pivovaru Albani, který se nachází zde v Odense. Hodně se zde pije plechovkové, v hospodách pak lahvové výrazně převažuje nad točeným. Dánové pijí při každé příležitosti. Např. zhruba před třemi týdny se konal koncert v centru města (pár minut od nás), což vypadalo tak, že Dánové přinesou kartony plechovkového piva a rozbalí deku a skládací židličky uprostřed náměstí. Osobně jsem viděl i cca. 12ti letého kluka s plechovkou v ruce.
Vřelý vztah Dánů k pivu je vidět i ve škole. Každý pátek je na univerzitě Friday bar, což je hospoda v suterénu, která se otevírá každý pátek v 15:00 a je otevřená až noci. Další zajímavostí jsou pak Happy Hour v mnoha barech a hospodách, kdy je hodinu pivo zdarma, čehož někteří náležitě využívají :-) Ve škole jsou automaty na lahvové pivo na každém rohu, dá se v nich dokonce platit i kartou. Minulý týden v pátek jsme pak byli na Semesterstartsfest, kdy se chodby univerzitního kampusu proměnili v jednu velkou party s několika bary a tanečním parketem a více než dvěma tisíci návštěvníky.
"odpočinkový" víkend (10. - 11. září)
welcome party - before party
V sobotu se konala v clubu Retro (jeden z největších v Odense - 3 minuty od nás) velká welcome party na zahájení semestru. Tato akce měli i svojí before party u nás. Shodou okolností se v celém našem domě sešlo zatím nejvíce lidí (pozvaných nezávisle na sobě obyvateli různých bloků domu), což se trošku projevilo na výrazném nedostatku židlí. Before party lze myslím prohlásit za zdařilou, Becherovky a piva dovezeného z Čech výrazně ubylo :-) Fotogalerii z before party naleznete na Picase.
návštěva Odense Zoo
Tomáš Tučňák a Pavel Mrož
V neděli jsme využili (zdá se posledního) dne s ucházejícím počasím a vydali se do Zoo v našem městě. Mimo jiné s cílem splnit jeden z úkolů challenge, která byla vyhlášena na Introduction days, a to vyfotit se s velbloudem. Chtěli jsme využít skupinovou slevu pro 15 a více osob, z čehož vzešlo cca. hodinové čekání před Zoo na 14.ho a 15.ho. Naštěstí jsme nečekali marně a 15 lidí opravdu dorazilo, vstupné na osobu nakonec vyšlo na cca. 400 Kč. Zoo je rozlohou výrazně menší než plzeňská, ale zvířat je k vidění poměrně dost a zahrada se dá projít během odpoledne prakticky celá, aniž by byl člověk úplně zničen. Nejzajímavější z celé Zoo byla expozice tučňáků, která vypadala opravdu velice realisticky. A také mega zmrzlina ze stánku - konzumace trvala více jak půl hodiny :-). Fotogalerii ze zoo najdete opět na Picase.
To je pro dnešek vše! Příští post se bude týkat školy (roboti z Lega :-)) a také Cottage Tripu, na kterém jsme byli tento víkend.
Sice to trvalo dalších 14 dní, ale je tu další zápis z mé cesty do Dánska. Bohužel zde v Odense zatím nebyl vůbec čas (škola, byrokracie, opravy kol a víkendové party dají opravdu zabrat :-) ). Tentokrát se jedná o avizovaný (a výrazně delší) příspěvek o roadtripu do Norska, který jsme s Pepou podnikli hned po příjezdu do Odense (ještě před začátkem semestru).
Josef a traktor v obchodě Moods of Norway
roadtrip v datech
kilometrů: 2563 (+ několik trajektů/přívozů)
tunelů: 100 určitě (+ 3 podmořské)
ovcí: stovky (ne-li tisíce) fotek: 1476 (+ několik desítek v telefonu)
korun českých: 14 000 Kč celkem (+ suvenýry)
zážitků: na celý život
zajímavosti
norská příroda
Kdo v Norsku nebyl, nepochopí. Rozmanitost a unikátnost norské přírody je neskutečná. Ujedete 100 kilometrů a příroda je naprosto jiná, ujedete dalších 100 a čeká vás další změna. To, co můžete vidět v Norsku na poměrně malém území je fascinující.
Hardangerfjord
počasí
Jak v Dánsku, tak v Norsku se počasí mění velice rychle. Hodně často prší, někdy však stačí počkat pár minut a déšť zase ustane. Několikrát se stalo, že jsme za hustého deště vjeli do tunelu a na druhé straně tunelu svítilo slunce. Teploty jsou samozřejmě s rostoucí severní šířkou nižší, avšak zimy nebývají tak tuhé díky Golfskému proudu. Například v Bergenu je sice průměrná červencová teplota +14,3 °C, v lednu je zde ale průměrně +1,3 °C. Pokud pojedete do Norska, určitě se vyplatí bunda a nejlépe i kalhoty s vyšší nepromokavostí.
tunely
tunely a zase tunely
Sice se říká, že Rakousko je země tunelů, ale tohle sousloví asi vymyslel někdo, kdo nebyl v Norsku. Tunelů je zde neuvěřitelné množství. Velká část z nich je zcela neosvětlená a i ty ostatní rozhodně nevypadají jako ty rakouské. Na vybetonované tubusy à la Österreich zapomeňte, většinou je to zkrátka vyrubaná skála, někdy špricnutá trochou betonu. Výjimkou nejsou ani tunely, které zatáčí o více než 360°, tedy jakási stoupající nebo klesající šroubovice. Dokonce jsme viděli i výstavbu kruhového objezdu v tunelu, mimochodem bagry v onom tunelu pracovali za plného silničního provozu.
kruhové objezdy
Jestliže Dánsko je země semaforů (o tom někdy příště), pak Norsko je země kruhových objezdů. Kromě několika semaforů ve velkých městech projíždíte neustále kruhovými objezdy. Norové na kruhových objezdech blikají doleva, doprava nebo neblikají vůbec, na kruháče se často vjíždí třemi různými pruhy a vůbec celé je to dosti komplikované. Musím přiznat, že jsem ten systém za celou dobu úplně nepochopil a hlavně z počátku jsem úspěšné projetí kruhového objezdu považoval za velký úspěch. K mému údivu nutno podotknout, že celý systém však funguje překvapivě plynule a celkově asi i rychleji než světelné křižovatky.
stavba silnic v Norsku
úzké silničky
Zejména ve středozemí v okolí vodopádů a fjordů se projíždí pro velmi úzkých a neskutečně klikatých silničkách, kde se dvě auta sotva vyhnou. Pokud se míjíte s karavanem (a že jich tam není málo - hlavně německých) nebo s kamionem, musí dotyčný většinou počkat na takovém malinkém odstavném místě, které je každých cca. 200-500 metrů. Ani se tomu nedivím, protože vybudovat širokou silnici v Norsku není nejspíš vůbec jednoduché. O klasické evropské dálniční síti nemůže být řeč. Dálnice zde sice jsou, ale není jich mnoho a max. povolená rychlost na nich je 90 km/h. Nutno však říci, že všechny silnice jsou ve skvělém stavu, pouze povrch v horách je trošku hrubší, z čehož vyplývá větší hluk a asi i spotřeba. Celkově musím říct, že řízení v Norsku je poměrně náročné na koncentraci a po celém týdnu už jsem se celkem těšil na kolo (Dánsko a cyklisti někdy příště :-) ). Navíc 2600 kilometrů + 1100 km do Odense běžně za týden nenajedu...
mýtný systém AutoPASS
norská mýtná brána
Pokud jedete do Norska jako turista, je nejlepší se zaregistrovat na stránkách www.autopass.no. Zde pouze vyplníte údaje o vás, číslo platební karty a SPZky a o nic víc se nestaráte. Na placených úsecích vás pak mýtná stanice bez zastavení automaticky vyfotí, rozpozná vaši SPZku a peníze se sami strhnou. Velice praktické. :-) Mýto však není nějak předražené a v celkovém rozpočtu cesty nehrálo tak významnou roli (jako například trajekty).
ceny
V Dánsku je velmi draho, ale v Norsku je draho myslím i pro Dány, natož pak pro Čechy. Prakticky vše stojí cca. 3x tolik než u nás - káva v obyčejném café 90 Kč, hodina parkování 70 Kč, plechovkové pivo 70 Kč, oběd v restauraci 500-1200 Kč.
itinerář cesty
sobota 20. srpna (najeto 380 km)
Z Odense jsme vyjeli cca. v 10:00. Cestou jsme se zastavili nakoupit a pak dále pokračovali až do Aalborgu, který se nachází v severní části Jutského poloostrova (DK). Tam jsme dorazili cca. ve 13:30. V Aalborgu jsme jsme si prohlédli centrum města a přístav. Chtěli jsme se najíst v místním rybím bifé, které jsme našli v průvodci, ale bylo naneštěstí zavřené. Zkusili jsme tedy místní "sendvičárnu" :-) . Protože byly všechny tabule dánsky a za mnou velká fronta lidí, vybral jsem naprosto náhodně. Od té doby vím, že kylling je dánsky kuře - nebylo to nic moc...
Lindholm Hoje Museet
Poté jsme se vydali na nedaleké vikingské pohřebiště s muzeem. Muzeum i pohřebiště bylo opravdu nádherné, ikdyž poměrně obsáhlé. Na pohřebišti jsme nafotili mimo jiné spoustu ovcí, které tak nějak provázely celý týdenní trip. V Norsku jsou totiž ovce opravdu všude.... :-)
Tornby Strand
Jelikož trajekt do Norska odjížděl až ve 20:45 (příprava na nalodění však začíná samozřejmě dřív), stihli jsme se ještě podívat na Tornby Strand - písečná pláž, kam se dá zajet autem. Jelikož přálo počasí, nafotili jsme pár pěkných fotek na pláži a u blízkého majáku.
Trajekt Hirtshals>Kristiansand
Pak jsme se již vydali na check-in trajektu do Norska (Hirtshals->Kristiansand). Využili jsme trajekt společnosti ColorLine, který je sice o hodinu pomalejší (něco přes 3 hodiny) než konkurenční společnost FjordLine, ale zase vyšel zpáteční jen na 3200 Kč, a to se vyplatí! Trajekty do/z Norska se vyznačují tím, že se na palubě Norové během cca. hodiny od otevření barů opijí do němoty tak, že někteří z nich nejsou pak schopni ani chodit. Ceny alkoholu jsou v Norsku vysoké, tak proč toho nevyužít, že.... :-). Cestovali jsme lodí SuperSpeed 1 - rok výroby 2008, max. rychlost 57 km/h (o 25 km/h méně než konkurence), výrobní cena 126 mil. € :-) Loď moc pěkná, několik restaurací, barů, obchodů, akorát ty ceny samozřejmě pekelně vysoké (bageta, co jsme měli: kus za 160 Kč). Do Kristiansandu jsme dorazili přesně o půlnoci.
neděle 21. srpna (najeto 240 km)
Kjeragbolten
Na neděli byl naplánován jediný cíl - vrchol Kjerag a Kjeragbolten. Zjednodušeně řečeno se jedná o velký kámen (norsky bolten :-) ) zaseklý mezi 2 skalami a pod ním 1000 metrů hluboká propast - fjord. Je to mimo jiné oblíbené místo pro base-jumping (pár mrtvých už má Kjerag na svědomí). Bohužel celou cestu k parkovišti u Kjeragu pršelo, takže jsme zvažovali, zda vůbec na Kjerag půjdem. Na parkovišti déšť mírně ustal, rozhodli jsme se tedy, že ano. Dle informační tabule měl výlet nahoru a zpět trvat 5 hodin. Naneštěstí cca. po 15 minutách déšť výrazně zintenzivnil a vydržel prakticky celou dobu. Do cca. poloviny cesty jsme zvažovali, že se vrátíme zpět, ale snaha pokořit vrchol nakonec zvítězila.
Cesta z Kjeragu
Počasí se celou dobu neustále měnilo (ostatně jako v celém Norsku), celou dobu však více čí méně pršelo a vítr ustal jen na několik okamžiků. Cesta na Kjerag vede dosti náročným terénem (řetízky a tak...). Cestou jsme potkali cca. 30 lidí, mimo jiné rodinu s malými dětmi, což jsem opravdu nechápal. Překvapivě Češi :-). Po více než 2 hodinách jsme se dostali na vrchol. Na kámen lze za sucha vylézt, nicméně přístupová cesta (skála) je dosti oblá a lézt tam za mokra - na to se mám moc rád. Do fjordu díky husté mlze nebylo ani příliš vidět. Nafotili jsme tedy jen pár snímků (bohužel nic moc - mokrý objektiv alespoň dokresluje atmosféru) a vydali se zpět. Déšť cestou zpět mírně ustal, takže se šlo lépe. Zpět k parkovišti jsme dorazili po cca. dalších 2 hodinách. Řekl bych, že cesta ke Kjeragboltenu určitě stojí za to, ale v lepším počasí. V našem případě to byl zřejmě nejslabší den z celého týdne, ale byli jsme alespoň rádi, že jsme to v půlce nevzdali a došli až k vrcholu.
Preikestolen
pondělí 22. srpna (najeto 280 km)
Třetí den naší cesty byl ve znamení sušení věcí ze dne předchozího a také výstupu na Preikestolen (česky někdy překládáno jako kazatelna). Jedná se o jakýsi skalní blok čnící nad fjordem Lysefjorden ve výšce cca. 600 m. Jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst v Norsku, což jsme poznali hned na parkovišti a po pár metrech chůze na vrchol. Proudí tudy totiž opravdová dálnice lidí. Počasí nám tentokrát přálo, takže fotek jsme nafotili opravdu hodně. Jediná nevýhoda je, že na pěknou fotku (například na kraji jednoho z rohů onoho masivu) se doslova stojí fronta. A to jsme tam byli již mimo hlavní sezonu.
KMP (= Klub malých pivovarů)
Cesta na vrchol a zpět vzhledem k době focení trvala zhruba stejně jako na Kjerag, ale výrazně jednodušším terénem. Zpět k parkovišti jsme dorazili kolem 17. hodiny a vyjeli dále na sever. Večer jsme zakončili pečeným lososem a norským pivem u jednoho z vodopádů. Upřímně, norské pivo (narozdíl od lososa) nic moc.
úterý 23. srpna (najeto 420 km)
Ledovec Folgefonna
Røldal Stavkirke
Hned ráno jsme se zastavili u jednoho z mnoha dřevěných kostelů v Norsku. Konkrétně Røldal Stavkirke (z roku 1250). Otevírali až dlouho, takže jsme nečekali, jen jsme si prohlédli kostel z venku s přilehlým hřbitovem a pokračovali dále směrem k Bergenu. V ten den bylo asi nejhezčí počasí - polojasno a jen mírný opar, tedy ideální na focení. Fotky ledovce Folgefonna a Hardangerfjordu, kolem kterého jsme projížděli, se tedy opravdu povedli. Bohužel baterka mého foťáku již byla cca. na třetině své výdrže, takže jsem s focením musel trošku šetřit.
vodopád Låtefossen
Ještě před Bergenem jsme se zastavili u vodopádů Låtefossen a Steinsdalsfossen. Druhý zmiňovaný je jedním z nejnavštěvovanějších v Norsku a zajímavostí je, že lze projít pod ním po vybudované stezce.
rybí trh v Bergenu
vodopád Steinsdalsfossen
V cca. 15:30 jsme dorazili do Bergenu, druhého největšího města Norska. Tam jsme se podívali na známý bergenský rybí trh, prošli si přístav s typickými norskými domky (z roku 1901) a blízkou pevnost. Po cca. 2 hodinách jsme vyrazili dále na sever směrem k největšímu norskému fjordu Sognefjord(en).
středa 24. srpna (najeto 385 km)
Sognefjorden
Při posledním úseku cesty k Sognefjordu jsme na trase o délce cca. 20 km nejdříve vystoupali o téměř 800 m až do výšky 1000 m. n. m. Tam jsme se již dostali do míst, kde i v srpnu na některých místech kousek od silnice stále leží sníh a teploty zde klesají k bodu mrazu. Na dalších cca. 20 km se poté opět sjede až téměř k 0 m. n. m. k zmiňovanému Sognefjordu, nejsevernějšímu cíli naší cesty. Fjord je dlouhý celých 205 kilometrů a jeho hloubka dosahuje až 1308 metrů pod hladinu moře.
Jostedalsbreen
Pohoří na severní straně fjordu je pokryto ledovcem Jostedalsbreen, který je největším pevninským ledovcem Evropy a je na něj vidět i z jižní strany fjordu, kudy jsme projížděli. Podél fjordu jsme dojeli po úzké silničce až do obce Fresvik. Pak už nás čekal návrat zpět na jih. Ještě u Sognefjordu jsme za cenu cca. 700 Kč (2 koláče+2 espressa) nabili v jedné kavárně foťák. Zastavili jsme se ještě u dvou kostelů: dřevěného Hopperstad Stavkirke a kamenného Hove Steinkirke.
sněhulák u jezera Skjelingavatnet
U jezera Skjelingavatnet jsme si postavili a nafotili se u sněhuláka - můj první srpnový sněhulák :-) Cca. 200 následujících kilometrů jsme se vraceli po stejné trase až k Bergenu, kde jsme se odbočili na silnici E39, které vede při pobřeží. Navečer jsme se pak zastavili u národního památníku Haraldshaugen (který jsme vlastně našli úplnou náhodou) a vAvaldsnes na ostrově Karmøy, významném místě norské historie.
čtvrtek 25. srpna (najeto 303 km)
Hlavním cílem čtvrteční cesty byl Stavanger, čtvrté největší norské město, průmyslově významné pro těžbu ropy a rybolov. Podívali jsme se zde do muzea sardinek, které se nachází v jejich bývalé výrobně. Expozice byla zajímavá, zejména pak galerie všemožných sardinkových etiket :-) .
Stavanger - muzeum sardinek
Po prohlídce přístavu a centra města jsme se vydali dále směrem na jih. Podívali jsme se k majáku u obce Eigersund, kde jsme zastihli loď, kterou jsme o 4 hodiny dříve viděli vyplouvat ze stavangerského přístavu. Poslední čtvrteční zastávkou pak byl Jøssingfjord, další historicky významné místo v historii Norska - napadení německého tankeru britským torpédoborcem v průběhu 2. světové války (altmarský incident).
pátek 26. srpna (najeto 131 km)
Kristiansand
Dopoledne posledního dne na území Norska jsme strávili návštěvou Mandalu, kde jsme byli zastavení hlídkou norské dopravní policie. Vše ale proběhlo bez komplikací, policista byl evidentně zmatený z českých dokladů, takže se mě spíš on ptal, co mu dávám za doklady a k čemu co slouží :-) (ani techničák nepoznal).
V Mandalu jsme návštívili místní pláž a věřte tomu nebo ne, mají tam téměř sladkou vodu. Sůl v ní opravdu není téměř cítit. V porovnání se Středozemním mořem je to obrovský rozdíl.
Náš trajekt zpět do Dánska toho dne odjížděl v 15:45, zbývající dobu do odjezdu jsme strávili návštěvou Kristiansandu, hlavnímu přístavu pro spojení jižního okraje Norska s Dánskem.
sobota 27. srpna (najeto 425 km)
Tilsandede Kirke
Jediným cílem posledního dne byl Skagen. Zastavili jsme se u Tilsandede Kirke, tedy kostela částečně zasypaného písečnými dunami.
Grenen (nejsevernější bod DK)
Poté jsme navštívili Grenen (nejsevernější dánský bod), kde jsme pěšky po pláži došli až k rozhraní dvou průlivů - Skagerrak a Kattegat. Naší úplně poslední zastávkou byl festival místních produktů ve Skagenu, kde jsme za cenu 30 NOKů ochutnali spoustu místních specialit. Poté jsme již pokračovali po dálnici zpět až do našeho ubytování v Odense.
